(člen výboru, webmaster)
youtube kanál obsahující zejména z videa agility
O výcvik psů se zajímám od malička, nejprve jsem vyzkoušela sportovní kynologii a zanedlouho jsem objevila agility. Tento sport mi naprosto učaroval svou dynamikou a nutností mít se psem velmi úzký vztah. Na agility mám nejraději fakt, že psovod je na parkuru od toho, aby psovi pomáhal, jak jen to bude možné. Sport, kde psovod pouze stojí a čeká až pes vykoná cvik a nemůže mu pomoci, jde proti mému přesvědčení. Agility je pro mě adrenalin, souhra a endorfiny, agility je moje droga!
V současné době běhám se třemi psy a svoje zkušenosti se snažím předávat dále ostatním členům, kteří mají zájem agility cvičit.
Turbo je kříženec kokršpaněla a první pes, se kterým jsem poznala opravdové agility, a to hned v královské kategorii – large. Turbo je po kokršpanělovi řádně paličatý a má na věci svůj vlastní názor. Zároveň je ale výtečným skokanem, na psa s tak dobrou technikou skoku asi jen tak nenarazím. V současné době je Turbo už natolik vyběhaný, že chvílemi na parkuru přemýšlí za mě, někdy je to výhodou, někdy ne :-).
Kimíček je pes plemene šeltie, už jen to, že vůbec můžeme běhat agility považujeme za malý zázrak (Kimíkovi byla diagnostikován těžká dyplazie kyčlí), a protože Kimík zbožňuje závodní atmosféru, tak i závodíme a užíváme si každého běhu, dokud to Kimíkův zdravotní stav dovoluje. Kimíka agility moc baví a ukázal mi jaké to je běhat s nadšeným psem. Kimi je neuvěřitelně spolehlivý a dělá jen to, co mu řeknu, narozdíl od Turba. Když mi nerozumí raději zpomalí, než aby chyboval. Nakazil mě šeltiománií a potvrzuji, je to pravda, jsou jako bramborové lupínky, jedna nikdy nestačí.
Diesel je má druhá šeltička, narozdíl od Kimíka, je splašený a je mu jedno, že mě nechá 5 metrů za sebou. S Dieselkem je každý běh ten správný high adrenalin. Zatím je to ještě mladíček a závodíme spolu teprve od konce března 2012, běh s překročenou postupovkou 4 m/s u něj není žádnou výjimkou. Konečně mám rychlého psa, kterého jsem si vždycky moc přála a mohu potvrdit, že běžet s takovým psem, to je teprve zážitek.
S Dieselíkem, jsem se na podzim chtěla pokusit složit zkoušku ZZO, bohužel se mi těsně před ní nešťastně zranil a ráno se tvářil, že není schopný se postavit na nohy. Večer už byl naštěstí celkem v pořádku. Skoro to vypadalo, že má něco proti národnímu zkušebnímu řádu a hodil se marod naschvál. Nevím, zda budu mít odvahu testovat, zda to byla jen náhoda :-).